Adam Lambert – PRP1.Wohnzimmer interview

Rozhovor s Adamem pro rádio PRP1.Wohnzimmer

 

Překlad: 

Moderátor: „Je milé, že jsi přišel.“

Adam: „Je fajn být tady, díky moc.“

M: “Adame, je to pravda, že jsi žil několik měsíců v Německu?”

A: “Ano,  zpíval jsem tady v muzikálu, před mnoha lety, v roce 2003. Bylo to v muzikálu Vlasy. A byli jsme nějakou dobu třeba v Manheimu, v Berlíně, Hamburku a v Mnichově. Miloval jsem to.”

M: “Proč?”

A: “Líbila se mi ta progresivní kultura v těchto velkých městech, víš. Myslím si, že USA je o několik let pozadu za vámi tady v Německu, takže… jo, speciálně v Berlíně. Přijel jsem do Berlína zcela nezkažený, když jsem tu byl poprvé, což bylo jiné, když jsem odjížděl (smích). Takže to bylo velmi.. báječně cool, lidi nosili oblečení, které vyjadřovalo jejich osobnost a byly zde velmi zajímavé kluby a měl jsem rád celou tu zdejší atmosféru.”

M: “Přejal jsi nějaké typické německé zvyklosti?”

A: “Snědl jsem velké množství currywurst (německá klobása – https://cs.wikipedia.org/wiki/Currywurst) a pil hodně kávy. Byla to moje dieta, byl jsem tenkrát hodně hubený, jo. Takže to bylo v pohodě”

M: “A získal jsi také ten německý zvyk, být všude obvykle přesně na čas?”

A: “Tohle mi pořád ještě není vlastní. Ne.”

M: “Adame, jsou tu lidé, kteří Tě ještě dost dobře neznají. Takže, Tvá kariéra začala před deseti lety?”

A: “Ano.”

M: “Na Americkém Idolu. Když se na to podíváš dnes – očekával jsi tenhle vývoj?”

A: “Vlastně vůbec ne! Pamatuji si, že jsem byl na konkurzu pro tu show a myslel jsem si ‘Chci prostě nějakou novou příležitost, proč ne.’, vůbec jsem neočekával ten směr, který to nabere a jsem za to velmi vděčný, že se tak stalo.”

M: “Takže jsi tam prostě šel a vyšlo to.”

A: “Jo, vyšlo to. A dále se to vyvíjí, jsou zde stále nové možnosti, které se objevují, takže jsem rád, že jsem na tom konkurzu byl.” 

M: “Co nejvýznamnějšího pro tebe se stalo v posledních 10 letech?”

A: “Hmmm, bylo to několik věcí. Myslím, že spolupráce s Queen byl jeden z velkých bonusů v mé kariéře a je to pro mě velká čest. Hodně jsem se od Briana a Rogera naučil a zcela zřetelně jsem získal spoustu energie od publika kolem celého světa a také z toho mám pěkné peníze, což je fajn, mohl jsem si pořídit nový dům a pak je tam ještě několik dalších věcí , a taky jsem si pořídil psa, což je pro mě skutečně důležité. Mám rád mého malého pejska.”

M: “Jak se jmenuje ten pes?”

A: “Jeho jméno je Pharaoh. Jako egyptský král. Jo, tohle je bonus. Jsem rád, že mám psa.”

M: “Samozřejmě, chceme se bavit o tobě a Queen a hudbě, kterou spolu děláte, je to jedna část tvé úžasné práce, být na pódiu s těmihle chlapy. Jaký je to pocit?”

A: “Je to neuvěřitelné. Míním tím, je to obrovská čest zpívat s Queen a vzdávat čest Freddiemu Mercurymu, který je jedním z mých velkých hrdinů. Je to velké víš? Na začátku, když jsem před lety začínal, byl jsem z toho velmi nervózní. Měl jsem obavy, protože jsem věděl, že fanoušci budou mít velké nároky a nevěděl jsem, jestli mě přijmou a nevěděl jsem, jestli mě přijmou ve skupině, byla to pro mě vokální výzva… Ale během těch let jsem se víc v pohodě. Takže teď mi to přijde jako zcela přirozené a že jsme jedna velká rodina. Ale i tak, nejsem tady, abych nahradil Freddieho Mercuryho, nemůžeš nahradit Freddieho Mercuryho, je to nemožné. Takže se na to dívám jako na oslavu Freddieho, tím, že zpívám jeho úžasné písničky naživo pro široké publikum kolem celého světa. O tom to je.”

M: “Jaký byl asi ten nejvýznamnější okamžik na pódiu s Queen? Je tam takový?”

A: “Měli jsme několik úžasných koncertů společně. Dělali jsme silvestrovský koncert v Londýně, vysílaný BBC, bylo to úžasné, asi před třemi nebo čtyřmi lety myslím. A letos jsme hráli společně na Oscarech, zahajovali jsme Academy Awards, takže to bylo opravdu speciální, míním tím, bylo to téměř neskutečné. Žiju v LA téměř dvacet let a víš, Academy Awards je největší událostí roku v tom městě, takže projít se po červeném koberci a vystoupit před mými oblíbenými filmovými hvězdami, to bylo parádní.”

M: “Jaké byly tvé pocity, když jsi zpíval před největšími herci a hvězdami této planety?”

A: “Bylo to trochu děsivé, takže jsem se rozhodl, že se nebudu dívat do publika na všechny ty hvězdy, ale díval jsem se nahoru na ta světla, jak to obvykle dělám a až úplně na konci, když jsem se začal dívat do publika, říkal jsem si ‘to je šílené, tohle je…’.”

M: “Ale nebyl jsi nervózní?”

A: “Předtím ne. Mluvil jsem ke svému vnitřnímu já, tak nějak.”

M: “Je tam nějaký song, který máš nejraději? Z písniček Queen?”

A: “Mám je rád všechny stejně. Je to jako… víš, záleží to na tom, jaký mám den.”

M: “A například? Když máš dobrý den, jaký song si vybereš?”

A: “Když jsem naštvaný, sedí mi Another Bites The Dust. Když se cítím tak trochu bláznivě, je to Killer Queen, miluji ji. Když mám pocit, že je tam nějaké drama, tak je to The Show Must Go On… Záleží to na mé náladě, jo. Je tam něco pro každou náladu v Queen.”

M: “Těším se, protože budete hrát v Německu tři koncerty, například v Berlíně, máme lístky na tenhle koncert a možná bys mohl pozvat své publikum.”

A: “Jo, zvu vás, přijďte, přijďte!”

M: “Co od té show můžeme očekávat?”

A: “Hodně třpytek, já mám rád tyhle šílené věci když vystupuji, můžete očekávat hlasité kytary, drama, všechno z toho, jo.”

M: “A skvělého zpěváka.”

A: “Pokusím se.”

M: “Promluvme si teď o tvé nové EP, VelvetSideA, jak bys ji popsal?”

A: “VelvetSideA je jako nálada. Je jako ta látka (samet), hladký, měkký, je funky, retro, dekadentní. Je to tak trošku všechno. Nechal jsem se inspirovat kolekcí desek mých rodičů. A tahle hudba, kterou jsem poslouchal, když jsem vyrůstal, je pro mě jako součást mého těla.”

M: “Také jsi vydal píseň Superpower, což je skvělý singl. Myslím, že je víc alternativní, asi, funky…”

A: “Jo, funky, ano.”

M: “Řekni nám něco o tom songu.”

A: “Tahle písnička je… víš, chtěl jsem napsat něco, co umožní lidem cítit se silnějšími. Ve světě jsou věci, které lidem dávají pocit, že jsou diskriminováni, díky kterým se cítí vyčlenění. A já jsem napsal tenhle song, který je pro všechny tyhle outsidery. Aby se cítili silní. Jo. Ale není to moc vážné, spíš aby se všichni dobře bavili. Je to jako taneční zábava.”

M: “Jo, to video vypadá velmi zábavně.”

A: “Díky.”

M: “Jo. Jak dlouho ti trvalo než jsi tu písničku napsal?”

A: “Oh, víš, dělal jsem na téhle muzice roky. Takže tuhle písničku jsem napsal před třemi lety, ale nebyla dokončená. Bylo to jako krok za krokem. A později jsme trošku změnili kurz. Udělali jsme to trochu víc funky. Takže ta basová linie byla do té písničky přidaná až později.”

M: “A ty jsi na té písničce dělal  sám nebo jsi s někým spolupracoval?”

A: “Já dělám s dalšími lidmi. Já jsem spolupracoval na všem v tomhle projektu, ale byla to vzájemná spolupráce. Takže jsem dělal s úžasnými producenty jako Tommy English a ženou jménem Ilsey Juber. Jo.”

M: “Další písnička, o které chceme mluvit je Closer To You.”

A: “Jo.”

M: “Jaký je příběh za tímhle?”

A: “Tohle je píseň o… víš… o osamocení. Je to emocionální, řekl bych takový ústřední song toho projektu bych řekl.  Je to jedna z písniček, která mi dává pocit jako…je to jako terapie, když to zpíváš. Byl jsem v období mého života, kdy jsem si říkal, že mám takové štěstí, že mám všechno, mám úspěch, soustředil jsem se hodně na mou kariéru, věci šly dobře, ale když jsem to neměl s kým sdílet, tak k čemu to všechno bylo? Takže tahle písnička je o tom, že bych se toho všeho vzdal, všech těch materiálních věcí, kdybych ‘mohl být s tebou’.”

M: “Získal jsi už nějakou zpětnou vazbu od svých fanoušků?”

A: “Ach, oni to milují. Milují to, což je skvělé. Jsem z toho hodně nadšený, jo.”

M: “Strana A je první část celého alba, bude tam druhá část, strana B?”

A: “Ano, bude.”

M: “Kdy ji můžeme očekávat?”

A: “Ten výsledek by měl být kohezivní. Takže je tam podobný druh energie. Druhý díl alba bude venku na začátku příštího roku a pak to album bude celé pohromadě.”

M: “Takže se vraťme ke straně A. Je tam písnička, kterou máš nejraději?”

A: “Ne! Nemohu si vybrat jednu oblíbenou. Je to podobné, jako s věcmi od Queen – záleží to na dni, na náladě. Protože ony všechny mají tak trochu odlišnou energii, víš?”

M: “Něco jako děti.”

A: “Jo, Loverboy je velmi hravý, velmi flirtující, Stranger You Are zní hodně jako že jsem pyšný na to, kým jsem, podobně jako Superpower. Superpower je trochu více agresivní. Ready to Run je opravdu jako… je to náročné. Jsou každá jiná. Jo”

M: “Jo, to můžu říct. Cítíš nějaké napětí z toho, jestli uspěješ? Když jsi vydal nové album?”

A: “Jo, samozřejmě je tam napětí. Ale s tímhle projektem se cítím víc sebejistý než kdy předtím. Cítil jsem se opravdu sebejistě, protože když jsem dělal na tomhle, byl jsem na sedadle řidiče, víc než kdykoliv předtím. Vždycky jsem se podílel na svých albech. Ale tohleto je jako ‘tohle je moje’. Jsem výkonný producent, spolupracoval jsem na všech těch písničkách, udělal jsem spoustu kreativních rozhodnutí, cítil jsem se jako vlastník té tvorby. Tohle mi dává sebejistotu.”

M: “A můžeš vysvětlit, jaká máš očekávání? Protože tam mohou být různé druhy očekávání. Můžeš chtít být úspěšný, můžeš chtít, aby se tvým fanouškům líbilo tvoje nové EP…”

A: “Jo, samozřejmě.”

M:” Samozřejmě, musíš být… hmmm, teď jsem zapomněl co jsem chtěl říct… Popřemýšlím o tom… Samozřejmě, chceš zůstat tím, kým jsi ve své hudbě.”

A: “Ano, osobně, jako umělec, jako kreativní osoba, pokud stále něco opakuješ dokola po celých 10 let, z toho bych se zbláznil. Pro mě je to příležitost posunou se dál, prozkoumávat hudbu a trošku se měnit. Takže jsem to vždycky já, ale tenhle projekt je tak trochu jako evoluce, jako něco trošku odlišného od toho, co jsem dělal předtím. Chci aby to bylo svěží pro mě a doufám, že to bude také svěží pro mé fanoušky.”

M: “Jak bys popsal sám sebe?”

A: “V jakém smyslu?”

M: “V osobním smyslu.” (private)

A: “Já nevím, někdy jsem perfekcionista, jsem posedlý některými věcmi, zejména, když pracuji na novém projektu, pak jsem nadšený a úplně pohlcený psaním a děláním si poznámek, tak trochu bláznivá kreativita.”

M: “Jakou hudbu ty sám posloucháš když nemáš nic na práci?”

A: “Mám rád hudbu, u které mohu relaxovat. Hudba, která tě uklidní. Miluji tuhle hudbu, která může tak nějak změnit tvou náladu. Anebo pro změnu potřebuji něco, co mě nakopne k nějaké činnosti.”

M: “Máš nějaké příklady?”

A: “Co se týká té relaxace, je tam skupina, která se jmenuje Jumble, kterou mám opravdu rád. Jejich hudba je oduševnělá, ale je to takové jemné, jako disko, ale v budově naproti. Takže je to takové tlumené a snové a je to opravdu bezva.”

M: “A když jsi vzrušený, jakou hudbu posloucháš pak?”

A: “Mám rád funky hudbu. Vždycky jsem měl rád taneční hudbu, ale mám rád retro taneční hudbu. Něco jako disco funky. Jo, trošku starší hudbu.Všechno, co zní jako trochu starší, třeba daft punk. Mám rád Tame Impala, The Black Keys, což je trochu více blues, pak jsou tam dvě skupiny, které se jmenují Sports a Leisure. Obě dvě jsou tak trochu obskurní, ale já je mám opravdu rád.”

M: “Okay. Takže, Adame Lamberte, hodně štěstí pro tvé nové EP a dík, že jsi přišel.”

A: “Velvet.”

*shimoli*

One Comment

Leave a Reply