Queen’s Hear Apparent

Zjevný nástupce Queen

 

(Překlad rozhovoru pro časopis Attitude)

Ke slávě ho v roce 2009 vystřelil Americký Idol, ale teď Adam Lambert jde ve stopách možná největšího showmana všech dob. S Attitude si povídal o svých prvních vzpomínkách na Freddieho Mercuryho, o tom, jaké to je na pódiu s rockovými legendami a jak inspirovali jeho novou hudbu.

 

Poprvé se Adam obrátil na svého otce s otázkou o Queen, když mu bylo deset let. Bylo to v roce 1992, když se on a jeho bratr šli společně podívat na Waynův svět. “Byla v tom Bohemian Rhapsody a já jsem se zeptal svého otce: ‘Kdo zpívá tuhle písničku?’ Bylo to poprvé, co jsem o nich slyšel,” vzpomíná, zatímco usedáme k našemu rozhovoru v útulném hudebním salónku Los Angelského legendárního hotelu Millenium Baltimore.

“Můj otec odpověděl: ‘No, slyšel jsi (od nich) We Will Rock You a We Are The Champions’ a já na to: ‘Oh, tyhle znám’. Tohle je jedna z věcí, které miluji na hudbě Queen. Byli tak nějak všudypřítomní, i když jsem nevěděl, kdo jsou. Dokonce i než jsem je poznal jako skupinu, poslouchal jsem jejich písničky.”

Adam se poprvé dostal do povědomí veřejnosti jako mladý rockový kluk s působivou kapacitou plic, když v roce 2009 skončil druhý na Americkém Idolu. Od té doby se stal jedním z úspěšných story této soutěže a jeho druhé album v roce 2012 bylo první album otevřeně gay umělce, které dosáhlo první příčky Billboard žebříčku.

Toto léto se vrací do Evropy, kde se přidá k Brianovi Mayovi a Rogeru Taylorovi, aby zahráli některé z nejlepších rockových songů, jaké kdy byly napsány. Ačkoliv ze začátku se to spojení zdálo být trochu zvláštní – poražený finalista reality show, zpívající písně jedné z nejlegendárnějších rockových skupin na světě – Adam brzy dokázal, že si to místo vedle Briana a Rogera zaslouží. Své role se zhostil s neskutečnou pýchou a vystupuje s grácií a seriózností, čímž si získal i ty nejvíce oddané fanoušky skupiny, zatímco sám si přivedl zcela novou skupinu fanoušků.

Ačkoliv frontman Queen Freddie Mercury zemřel na AIDS v roce 1991, jeho odkaz přetrvává. Oba, Freddie i Adam, jsou umělci, známí tím, že se neomlouvají za svou queer identitu a není pochyb o tom, že Freddie by byl hrdý, že inspiroval svého “nástupce”.

 

“Jakou radu Ti dali Queen ohledně vystupování s jejich songy?”

“Abych byl svůj a nepokoušel se napodobovat Freddieho. Zpočátku jsem se snažil trefit do těchtýž not a přechodů (z vysokých tónů do nízkých během velmi krátké doby anebo naopak), ale pak jsem se naučil prostě zpívat ty písničky tak, jak nejlépe vyhovovaly mně a v mém stylu.”

 

“Vyvolává to obavy, stát před takovým obrovským publikem?”

“Je to definitivně výzva. Jako, první show, kterou jsme měli společně, byla před hodně velkým publikem a já jsem měl obavy hned z několika důvodů: protože jsme byli na Ukrajině před… myslím, že to bylo čtvrt milionu lidí. Bylo to hodně náročné. Myslel jsem si: “Oh můj bože, tohle je poprvé, co s nimi zpívám celý koncert. Písničky, které jsem nikdy předtím nezpíval před publikem a oni mě postaví před takhle velké publikum? Skvělé!” Takže jo, byly tam momenty, kdy jsem měl obavy. Ale v době, kdy jsme se dostali do Ria, jsme byli pěkně sehraní , takže to bylo o něco lepší. Cítil jsem se víc soustředěný. Brian a Roger byly velmi pohodoví a to pomohlo.”

 

“Obával jsi se reakce fanoušků Queen?”

“Moc jsem se neobával, protože jsem se nepokoušel být Freddiem. Zpíval jsem jeho a Queen písničky, ale myslím, že jsem dal od začátku jasně najevo, že se nepokouším nahradit Freddieho. Je to prostě skvělé, moci vystupovat a pro fanoušky, že mohli slyšet ty písničky na živém koncertě a v arénách, tam, kde mají být slyšet.”

 

“Bylo snadné navázat kontakt s fanoušky a s Brianem a Rogerem?”

“Už na prvním koncertě jsem viděl, že tam byl kontakt s nimi a s publikem. Abych byl upřímný, ty písničky jsou tak úžasné a hodně to usnadňují. Tahle hudební díla jsou ikonická a byla součástí lidských životů hodně dlouho a lidi si s nimi spojují hodně svých osobních vzpomínek. Takže i pokud já selžu při svém vystoupení, ty písničky odvedou svou práci. Já tam ani nemusím být!”

 

“Jaké jsou Tvé oblíbené písničky, které zpíváš?”

“Několikrát jsme hráli Save Me, což je opravdu nádherné poselství. Somebody to Love v sobě má také skvělé poselství. Hodně těchto písní napsal Freddie, myslím, že obzvláště ty z doby, než dal zřetelně najevo svou orientaci, jsou o jeho zkoumání a snaze ujasnit si  svou sexualitu.Takže pokud je opravdu analyzuješ, jsou o něm, jdoucím skrz proces zkoumání toho, kdo vlastně je a kým chce být. Je mi to blízké. Rozumím tomu.”

 

“Kterou nejvíce překvapivou věc jsi zjistil při svém pátrání ohledně Freddieho?”

“Myslím, že o Freddieho bisexualitě. Byl dlouho ženatý a já jsem zjistil, že svou ženu upřímně miloval.”

 

“Co na to řekli Brian s Rogerem?”

“Moc se tímhle nezabývali, protože to bylo něco, co si Freddie nechával tak nějak pro sebe. Ale já si definitivně myslím, že chápali, že svou ženu opravdu hluboce miloval a měl k ní velmi blízko, protože s ní byl v kontaktu až do konce. Tak nějak o něj pečovala, myslím, což je velmi dojemné. Ale v tutéž dobu, na konci svého života, byl také s Jimym, který byl jeho partnerem. Pro mě je tam něco z  Freddieho sexuality, co šlo mimo gender a týkalo se to duševního propojení.”

 

“Čím si přijdeš s Freddiem nejvíc podobný?”

“Skrze hudbu, kterou po sobě zanechal a tím, že ji zpívám. Takže interpretace textu nebo když se ptám Briana nebo Rogera na nějaký příběh z minulosti, tohle je pro mě vždycky zajímavé – pokusit se vnést do toho songu nějakou skutečnost a vnitřní informaci o tom, čím mohl procházet a co se pokoušel zjistit.”

 

“Kdy jsi se dozvěděl o jeho smrti?”

“Byl jsem hodně mladý, když se to stalo. Zjistil jsem si o tom všechno později, když jsem se stal fanouškem. Nevím, jestli jsem opravdu chápal co je to AIDS, bylo mi deset let a nevěděl jsem tenkrát kým byl, takže se to stalo až později, když jsem se vrhl na katalog Queenů a pochopil jsem jakou rockovou kapelou byli. Myslím, že to bylo nedlouho po mých dvacetinách, když jsem se přestěhoval do LA a začal jsem bydlet sám a zamiloval jsem se do rock ‘n’ rollu, tenkrát jsem zjistil, jací vlastně jsou a začalo mě to zajímat. V té době jsem poprvé pocítil vztah k Freddieho duši a jeho příběhu, protože jsem se díval na snímek o jeho životě a poslouchal jsem ho. Četl jsem jeho životopis a viděl jsem dokument a myslel jsem si: ‘Tenhle kluk byl neskutečný jako textař, zpěvák a bavič. Wow.’ On opravdu předběhl svou dobu.”

 

“Srovnával jsi se s ním nějak, když Freddie byl gay umělcem, který nepřiznal svou orientaci?”

“Já nevím, jak moc Freddie “nepřiznával svou orientaci”. Míním tím, bylo to v jiné době, když jen diskuse o tom v médiích byla tabu. Myslím, že by se to dalo interpretovat tak, že si z toho dělal legraci, ale byl tak nějak… tak nějak od začátku měl navrch. Byly tam rozhovory, kde se ho ptali, jestli je gay a on říkal: “Ano, jako narcis… gay jako narcis.” A já nevím, jestli si mysleli, že když to zlehčoval, že to nemyslel vážně. Ale on nikdy ve skutečnosti neřekl: “Ne, nejsem.” Když vidím umělce, kteří přiznají svou orientaci, stejně jako jsem já přiznal svou orientaci v mé kariéře, když jsem zjistil, že jsou homosexuálové, byl jsem opravdu nadšený, protože jsem si říkal: “To znamená, že v té branži jsou hvězdy, které jsou gayové a které lidi milují. To znamená, že to můžu zvládnout.” Tohle mě vlastně hodně povzbudilo, když jsem zjistil, že někteří z těch účinkujících byli LGBT.”

 

“Kolik Ti bylo, když jsi veřejně přiznal svou orientaci?”

“Bylo mi 18.”

 

“Ale když jsi měl druhý coming out – před miliony lidí v TV”

“Tohle mi vždycky přijde zvláštní: “Když jsi veřejně přiznal svou orientaci.” Což znamená před novináři, pravda? Takže tam bylo osm měsíců, během nichž jsem nebyl v povědomí lidí jako gay. Je to vždycky legrační, když lidi říkají: “Oh, když jsi přiznal svou orientaci”, a já na to říkám: “No, ale já jsem svou orientaci netajil.” Nebyl to problém, dokud jsem to znovu nezveřejnil. Jaké to bylo, být na očích veřejnosti? Byla to taková zajímavá zkušenost. Nikdy mi to nepřišlo jako že tajím svou orientaci. Jen jsem byl tenkrát představen veřejnosti. Na Americkém Idolu nemusíte dělat moc rozhovorů mimo tu show, takže v určitém směru jsem si vždycky připadal jako otevřeně gay. Jen jsem prostě nebyl ještě úplně představený veřejnosti.”

“Cítil jsi potřebu nemluvit o své sexualitě? Nebo Ti bylo jasné, kým jsi byl?”

“Došlo mi to až trochu později. Říkal jsem si: “Jo, jasně, jsem gay.” Neměl jsem v ten okamžik pocit, že by to bylo nějaké významné prohlášení. Bylo to pro mě zajímavé, protože to bylo poprvé, co jsem zjistil, že je tam rozdíl mezi tím, jak se veřejnost dívá na někoho předtím a potom. Vím, že to zní trochu abstraktně a ten popis může znít trochu zmateně, ale když jste v centru toho dění a jste tou danou osobou, zjistíte s určitostí, že je tam rozdíl mezi tím, jak to vnímá veřejnost a jaké je to v osobním životě. Když se teď dívám zpět, neuvědomil jsem si, že je to tak významné oznámení a jsem opravdu rád, že jsem to mohl udělat tak brzy, jak to jen bylo možné.”

 

“Byl tam nějaký nátlak labelu?”

“Ne, nikdy tam nebylo nic takového, jako že by z toho byli všichni rozpačití se slovy: “Přijme to publikum? Bude to fungovat?” Je ale nutné říct, že tam byla definitivně averze v tom, že “jsem příliš moc gay”. Tohle naštvalo některé lidi, protože je pravda, že se můžeš cítit kýmkoliv chceš být, ale v tom okamžiku, kdy to ukážeš veřejně, je to úplně o něčem jiném.”

 

“Bylo tam něco, cos nesměl dělat, abys byl přijatelnější pro širší publikum?”

“Tohle je zajímavé, protože tohle nikdy nebylo černobílé. Nikdy tam nebylo: “Taková jsou pravidla.” Nikdo nikdy neřekl: “Tohle můžeš dělat, tohle nemůžeš dělat.” Je to spíš o těch pochybách a stresu v mé vlastní mysli, když si říkám: “Co chci právě teď vyjádřit, co chci říct, jak daleko můžu jít než to někomu bude nepříjemné?” Jako popový umělec chceš, aby tě lidi chápali a začneš se ptát: “Je tohle pochopitelné? Kdo jsou mí fanoušci?” A pak v některém okamžiku prostě musíš tohle všechno také vybalancovat mezi svým vnímáním, vnímáním jako umělec, svou vlastní osobností a tím, kým vlastně jsi ty sám a kým jsi jako umělec, jako někdo, kdo chce vyjádřit sebe sama. Je to zajímavá snaha o rovnováhu. Na počátku bylo složité vyzkoumat jak na to, protože na Idolu všechno, co jsem musel udělat bylo vybrat si písničku a snažit se ji zazpívat čím jak nejlíp, předvést se v 90ti vteřinách – a to je vlastně velmi jednoduché. Pak, když jsem byl pryč z Idolu a byl jsem někým, kdo vydával hudbu, u které bych měl být spoluautorem a kterou předtím nikdo neslyšel a měl jsem k tomu tvořit videa a dělat k tomu photoshooty a rozhovory a být osobností, tak to je najednou zcela úplně odlišná zkušenost.”

 

“Děláš na nové hudbě. Inspirovali ji Queen?”

“Očividně mě Qeen opravdu inspirovali. Jsou tam některé věci ze sedmdesátých a osmdesátých let, které mám opravdu rád, ale více než kdy jindy si myslím, že jsem prostě ovlivněn mými favority, lidmi, kteří mě přivedli k tomu, že jsem vůbec začal chtít dělat muziku.”

 

“Má to nějaký určitý styl?”

“Ne. Nemyslím si, že je to album nějak žánrově specifikované. Nemyslím si, že člověk může zůstat v jediné škatulce. Je to nebezpečné. Myslím, že je tam hodně různých vlivů. Je tam rock, punk, soul, disco. Je tam tak trochu pop zpěváků-textařů sedmdesátých let a také nějaké příchutě osmdesátek. Kromě toho je tam i hodně moderních vlivů, takže je to tak trochu směska.”

 

“Který z Queen songů by sis rád zazpíval se současným popovým umělcem?”

“Několik let zpátky si s námi v Austrálii Lady Gaga zazpívala Another One Bites the Dust. Inspiruje mě, je hnací motor. Nahrál jsem pro své debutové album píseň, kterou napsala, jmenuje se Fever. Je brilantní žena a je velmi kreativní. Doufám, že si spolu někdy opět společně zazpíváme.”

 

“Kdybys měl tu šanci, kterou písničku by sis rád zazpíval s Freddiem?”

“Save Me.”

 

“Který gay umělec měl se svým coming outem největší vliv na Tvůj život?”

“George Michael byl tak úžasný zpěvák s některými opravdu sexy hity. Držel si svou úroveň, měl hlavu zdviženou a neustále tvořil skvělou hudbu, která odrážela jeho pravdu. Opravdu začlenil svou hrdost do svého artu.”

 

Turné Queen a Adama Lamberta po UK začne 1. července v Londýně.

Časopis Attitude (v elektronické nebo tištěné podobě) si můžete koupit zde:

https://pocketmags.com/attitude-magazine

Galerie fotografií:

https://www.facebook.com/pg/AdamLambertCZECHSLOVAKfanclub/photos/?tab=album&album_id=1989244144450127

*shimoli*