Na Queen + Adam Lambert v Berlíně

By 23.6.2018 27 února, 2019 Queen, recaps, videa

Video a recap QAL koncertu v Berlíně

Díky skvělé spolupráci IvkaPlo a Mr Scully máme tohle úžasné video QAL koncertu v Berlíně s výborným obrazovým záznamem (IvkaPlo) a zvukem (Mr Scully).

No a protože jsem měla to štěstí a byla jsem na tom koncertě, tak pro ty, kteří se nezaleknou toho dlouhého textu, tady je recap berlínského koncertu:

(Pokud se chcete podívat na více fotografií z koncertu (na IG Ivky Plodové), můžete zde.)

Asi každý z vás zavzpomínal na ty báječné chvíle, které jsme spolu s Adamem a Queen prožili loňského 1. listopadu v Praze, při pohledu na data letošního letního turné a bylo nám líto, že Českou republiku QAL tentokrát vynechali.

Když jsem uviděla místa a data těch nových koncertů, jen jsem si smutně povzdechla, protože tohle pro mě bylo prostě nedosažitelné. Buď to bylo moc daleko nebo v naprosto nevyhovujícím termínu. Nu což, říkala jsem si, někdy to holt nevyjde. I tak jsem nemohla odolat a pořád jsem přemýšlela, zda by to přece jen nešlo nějak udělat. Nešlo. Až najednou… Po koncertě v německém Kolíně nad Rýnem jsem ještě jednou procházela data a místa dalších koncertů a u toho Berlínského mě napadlo: “Hele, to by šlo! Berlín je od nás ‘jen’ asi 550 km, dá se to ujet za necelých šest hodin a ty si na úterý můžeš zařídit volno. WOW!” No a od téhle myšlenky už nebylo daleko k činům. Ještě jsem se nenápadně zmínila své drahé polovičce, že “dojet na koncert do Berlína a pak se zase vrátit v noci nazpět, to přece není neuskutečnitelné, že ne?”, no a když jsem se nedočkala razantního “V žádném případě” (ještě že můj manžel miluje Adama a Queen jako já :D), šla jsem na věc. Naplánovat trasu a koupit lístky jsem stihla během následujících dvou hodin. A to už jsem také věděla, že do Berlína pojedeme minimálně ve třech – Ivka Plodová, které jsem o svém plánu řekla se optala, zda se může přidat. No samozřejmě mohla. Ivka sehnala lístek jen o jednu řadu níž a dvě sedadla napravo od nás. Pravda, cena těch vstupenek byla trochu vyšší než obvykle, ale co si taky člověk mohl vybírat, když se rozhodl na poslední chvíli, že ano? Chtěla jsem sice nový mobil, ale ten může ještě chvíli počkat. QAL nepočkají. 🙂

Vstupenky dorazily během následujícího týdne a v úterý, 19. června, jsme všichni tři vyrazili směr Berlín. Jeli jsme přes Polsko, celou cestu po dálnici, takže jsem si říkala, že tohle bude v pohodě a rychlé. Ahem… tak to byl omyl. Asi všichni znáte tu situaci na našich dálnicích, když se tiráci předjíždějí sotva devadesátkou tam, kde můžete jet 130 a vy se za nimi vlečete a skřípete při tom zuby. Tak takhle to vypadalo téměř celou cestu (cca 300 km) přes Polsko. Byla jsem docela ráda, že jsem neseděla za volantem. Konečně jsme dorazili k německým hranicím. Super, teď to pofrčí! Ale kdepak. Tahle trasa prostě nepatří k těm nejudržovanějším a nejrychlejším. Nicméně, nakonec jsme šťastně a včas dorazili k berlínské Mercedes Benz aréně, našli parkoviště, odstavili auto, udělali první foto před arénou a vyrazili do ulic. Můj manžel miluje geocaching a hned nedaleko haly objevil jednu velmi zajímavou kešku, berlínskou East Side Gallery (https://cs.wikipedia.org/wiki/East_Side_Gallery). Po příjemné procházce a hezkém uměleckém zážitku jsme se vraceli zpátky k hale. Před arénou nás zastavili dva členové pořadatelské služby a chtěli vidět naše tašky/kabelky. V pravidlech pro vstup do arény, které jsme dostali mailem, stálo, že do arény nepustí nikoho s batohem nebo jiným větším zavazadlem, a že kabelka může mít maximální velikost formátu A4. Výška mojí a Ivčiny kabelky byla zcela určitě menší než délka formátu A4 a šířka byla tak akorát, takže jsme byly v naprostém klidu. O to větší byl náš šok, když nám ti hoši sdělili, že naše kabelky jsou asi o 5 mm (!!) na každé straně širší, a že nás tudíž s nimi do haly nevpustí. Paráda! Takže do auta, odložit kabelky a nacpat to nejnutnější… kam? No, snad se to nějak vejde do kapes. My dvě jsme se vydaly směrem k autu, můj manžel se rozhodl, že nás počká uvnitř v hale. Po chvíli jsme ho ale zaslechly jak na nás volá: “Hele, co jsi to vlastně koupila za lístky? Oni mě tu s tím nepustili dovnitř. Že jsou to nějaké prémiové.” Chvíli jsme na něho koukaly, pak nám to došlo. Aha, takže proto ty lístky byly dražší než obvykle. My máme vlastně vstupenky pro boční, prémiový vchod (shodou okolností jsme se před ním chvíli po našem příjezdu fotili). Super! Řekla jsem si, když prémiový, tak prémiový, jdem zkusit, jestli tam na nás budou s tou mírou kabelek taky tak přísní. No nebyli. Sice se podívali dovnitř (nechali si vyndat skoro celý obsah) a prošli jsme bezpečnostním rámem (což bylo úplně OK – člověk se pak cítil v té hale docela bezpečně), ale pak jsme už byli uvnitř a užívali jsme si té trošky luxusu prémiové části haly – hezké prostředí, posezení v restauraci nebo u baru, žádné fronty na WC, žádné fronty u vchodu na tribuny… super! :). Po dobré večeři (no, já si při tamějších cenách radši vystačila jen se sodou :D) jsme se šli usadit na svá místa. A tady na nás čekalo další milé překvapení – ta místa byla přímo luxusní! V první a druhé řadě na tribuně, hned na konci catwalku. Takže jsme měli nádherný výhled na celou scénu, včetně mola. Myslela jsem si, že sledovat koncert ze sedadla nebude takový zážitek, jako být přímo tam dole na ploše u mola. Pravda, bylo to jiné, ale bylo to úžasné! Hodně tomu napomohlo i to, že berlínské publikum bylo skvělé (sám Adam byl z té atmosféry v Berlíně unešený, jak jsme mohli vidět z jeho videa, které zveřejnil na svém IG story hned po koncertě).

 

Atmosféra v hale byla úžasná. Bylo vidět (a slyšet), že Berlíňané mají Adama rádi. A Briana s Rogerem opravdu milují – potlesk a ovace poté, co se o nich Adam při své řeči (po Killer Queen) zmínil, nebraly konce.  Ještě před koncertem si Ivka všimla, že na ploše vedle zvukařů a osvětlovačů sedí Brianova manželka Anita. (Můžete ji vidět tady – ta štíhlá paní uprostřed v tmavých šatech, s vyčesanými blond vlasy.)

Kdykoliv jsem koukla tím směrem během koncertu, Anita stála, pohybovala se do rytmu, tleskala a bylo vidět, že si ten koncert opravdu užívá. Myslím si, že s Brianem tvoří skvělý pár a že stojí při sobě a navzájem jeden druhého podporují. Bylo to vidět i na tomhle koncertě. Kromě Anity byl na koncertě také Brianův syn Jimmy, který tam oslavil své čtyřicátiny.

 

So nice to spend time with my amazing son !!! Ein Aufenthalt in Deutschland ! Bri/Dad

Příspěvek sdílený Brian Harold May (@brianmayforreal),

 

Když jsem jela na koncert, doufala jsem, že uslyším naživo Lucy a těch několik písní, které QAL přidali do svého setlistu pro tohle turné. Bála jsem se, aby nezkrátili program a nevynechali některou z těch písniček. Když zazněly první tóny ‘Tear It Up’ a Adam začal zpívat, potvrdilo se mi to, co jsem si říkala, když jsem poslouchala live streamy předchozích koncertů. Že je to naprosto skvělé intro a Adam si ho v té červené vestě, úzkých, černých kalhotách, vysokých botách a s dlouhým stříbrným řetězem kolem krku opravdu užívá. V rychlém sledu pak zaznělo ‘Seven Seas of Rhyme’ a ‘Tie Your Mother Down’ a následovala další “novinka”, ‘Play The Game’ – podle mně skladba “šitá” Adamovi přímo na tělo. A on při ní předvedl nejen své vokální schopnosti, ale okouzlil a pobavil publikum i svým šarmem, tancem a dramatickými gesty. (Na pomoc si k tomu vzal stojan od mikrofonu a… no myslím, že všichni víme, jak sexy Adam dokáže být :)).

Následovala ‘Fat Bottomed Girls ‘, na jejímž konci Adam oslovil své “bitches”, a pak se za svůj stříbrný řetěz “odvedl” do zákulisí.

Nezůstal tam dlouho, za chvilku už v zelené bundě, kostkovaných kalhotách a triku seděl na Frankově hlavě a na řadě byla ‘Killer Queen’, po jejímž skončení Adam přednesl k publiku svou obvyklou řeč. Vím, že někteří Adamovi fanoušci by si přáli, aby Adam tuto část svého vystoupení (“…he is not Freddie…”) raději vynechal. Ale ať už to my Glamberts vidíme jakkoliv, musím uznat, že na Queen fanoušky (a těch bývá v hale opravdu většina) ta řeč prostě zabírá. Freddie je pro ně nedotknutelný. Na každého, kdo by případně chtěl zabrat jeho místo, koukají s nedůvěrou. Ale Adam si je tímto proslovem a svou pokorou vždycky získá. A bylo tomu tak i v Berlíně. Adam přítomné publikum očividně pobavil a naklonil si je na svou stranu.

‘Don’t Stop Me Now’ – myslím, že všichni v hale si přáli, aby Adama, Briana a Rogera nezastavilo nikdy nic. Nebo aspoň ještě hodně dlouho ne.

Milým překvapením pro ty, co byli na koncertě nováčky byla skladba ‘Bicycle race’ s květinovou tříkolkou na pódiu. Ti šťastní dostali od Adama kytku a on sám pak nasedl, odjel na kraj pódia a odběhl pro další převlek.

Stihl to rychle – sotva Roger dozpíval ‘I’m In Love With My Car’, byl Adam zpátky a s ním ‘Another One Bites the Dust’ (z toho, co jsem viděla během toho koncertu a četla pak v komentářích na Twitteru a na webech, těch ‘another’ bylo docela dost – kdo by také odolal Adamovu kouzelnému šarmu, že ano? :D)

Věděla jsem, co má následovat a čekala jsem se zatajeným dechem na další písničku. Při prvních tónech jsem vyjekla: “Lucy!!!”

Přiznám se, nebyla jsem úplně nadšená, když jsem ten song slyšela při prvním a druhém koncertu tohoto turné (přes livestream). Prostě jsem měla dojem, že to není ono. Ale s každým dalším koncertem jsem měla pocit, že je to lepší. A v Berlíně, naživo, to znělo prostě dokonale! Adamův hlas, Brianovo sólo a občas do toho Rogerovy bubny… to nemělo chybu!

Většině lidí v hale byla ta písnička bohužel neznámá, ale myslím si, že se jim líbila. A minimálně všichni Glamberts se hodně snažili, aby po skončení dali potleskem a svými hlasy najevo, že se jim to moc líbilo a že tu písničku milují.

Hned po Lucy následovala Adamova a Brianova improvizace a ‘I Want It All’.

Adam si dal na chvilku pauzu a Brian došel se svou kytarou na konec catwalku, aby si s publikem zazpíval ‘Love of My Life’. Během té písničky sice nebylo v sále vidět tolik světýlek (svítících mobilů), jako v jiných městech, ale i tak to byl krásný okamžik souznění publika s Brianem a jeho kytarou.Poté Brian odložil kytaru a nastal čas pro jeho oblíbené selfie s publikem.

Selfie hotovo, můžeme pokračovat. Vlastně…  nemůžeme. Mr. Bri nemůže najít svou kytaru! Ještě že se ze zákulisí vrátil Adam a Brianův nástroj přinesl s sebou. Hurá, můžeme dát další písničku! Ještě předtím ale Brian poděkoval Adamovi a publiku řekl, že bez tohoto muže (ukázal na Adama), by nikdo z nich na tom pódiu nestál. Takže: “Dámy a pánové, prosím, jedinečný pan Adam Lambert!” Adam poděkoval za potlesk a uvedl další písničku ‘Somebody to Love’. No, opravdu si myslím, že se publikum snažilo zpívat s Adamem a Brianem, ale můj subjektivní pocit je, že my v Praze jsme tenkrát byli lepší. 😀

No a co takhle si trošku zablbnout? Aspoň Adam se u ‘Crazy Little Things Called Love’ vyřádil dokonale. 🙂 Pak si opět šel dát pauzu, tentokrát i společně s Brianem a pódium přenechali Rogerovi, který si zasoupeřil v ‘Drum Battle’ s Tylerem Warrenem.

Vždycky jsem měla ráda ‘Under Pressure’, v podání Adama a Rogera ta písnička zní úžasně. Tentokrát jsem čekala, jestli uslyším to nádherné vysoké “WHYYYYYYY”, které Adam zpívá na koncertech v poslední době (asi od poloviny loňského evropského turné). A povedlo se! Znělo to… prostě božsky. Extáze! (Když je řeč o extázi – Adam zažertoval, že má rád ‘extázi’ během ‘Don’t Stop Me Now’ – kdoví ale, kterou extázi měl on na mysli. :D)

Následovalo ‘I Want to Break Free’ a jako obvykle, naprosto dokonalé ‘Who Wants to live Forever’. Nevím jak vy, ale já bych asi chtěla žít napořád a donekonečna poslouchat ten jedinečný, úžasný a dokonalý hlas. FOREVER!

Adam zmizel v propadlišti (ne dějin samozřejmě, jen pod pódiem, aby si trochu oddechnul a převlékl se) a Brian spustil své sólo. Musím říct, že na livestreamu nebo na videu mi to někdy přijde dlouhé, ale nikdy ne naživo. Ty nádherné zvuky Brianovy kytary, v kombinaci s dechberoucí scenérií na pódiu a laserovou show jsou pokaždé fantastický zážitek. Koukla jsem během toho sóla směrem k místu, kde byla jeho žena Anita a viděla jsem jí stát a dívat se směrem k Brianovi. Tihle dva lidi k sobě prostě patří a je to moc fajn.

Věděla jsem, že Adam na předchozích koncertech zpíval ‘The Show Must Go On’ a moc jsem doufala, že ji uslyším i v Berlíně. Už jsem sice měla to štěstí slyšet tuhle nádhernou píseň naživo, na několika koncertech (naposledy v polském Krakově v roce 2015), ale moc jsem si přála uslyšet ji znovu. A povedlo se! Adam zpívá vždycky skvěle (dokáže podat úžasný výkon i když není zrovna zdravotně stoprocentně v pořádku). Ale i když se to člověku zdá až nemožné, jeho hlas jakoby se s přibývajícími roky ještě zlepšil, zdokonalil, získal na síle, sytosti, jistotě… Už když jsem se stala jeho fanynkou, před téměř 7 lety, říkala jsem si, že je to ten nejlepší zpěvák, jakého vůbec znám. A že je až neskutečné, jak dobře umí Adam ovládat svůj hlas. Stalo se ale něco, co jsem považovala za téměř nemožné – Adam dnes prostě zpívá ještě líp, než dřív. I to je pro mě důvod, proč se stále snažím dostat se na jeho živá vystoupení – protože je to pokaždé nový, silnější a lepší zážitek. I na tohle jsem myslela, když jsem doslova se slzami v očích poslouchala tu nádhernou píseň (TSMGO), kterou Adam zazpíval naprosto dokonale.

Pak přišel čas ‘Rádia GaGa’,  Adamova výprava dolů pod catwalk a setkání s fanoušky okolo bariér. Dívala jsem se na to tentokrát z ‘dálky’, ze svého místa na tribuně, ale přála jsem těm lidem kolem bariér ten úžasný pocit, který měli, když Adam procházel těsně kolem nich – ten pohled do jeho očí, pokud máte to štěstí nebo dotek jeho ruky, to je prostě nezapomenutelný zážitek a já bych každému z Glamberts přála, aby to alespoň jednou v životě zažili.

‘Bohemian Rhapsody’ bylo jako obvykle tím jediným správným zakončením celého koncertu. Už v Praze Adam zpíval tuhle písničku celou (kromě refrénu, samozřejmě). A já jsem pro tohle aranžmá moc ráda. Adam pak poděkoval berlínskému publiku, rozloučil se a spolu s ostatními členy kapely zmizel v zákulisí.

Což samozřejmě ještě nebyl konec. Brian, Roger, Adam a další členové kapely si dali dost načas a publikum v hale bouřilo, tleskalo, pískalo a řvalo pěkných pár minut, než se domohlo přídavku. Konečně se rozsvítila velká obrazovka a objevil se… Freddie. Určitě si pamatujete tu interakci Freddieho s publikem (s jeho charakteristickým ‘Fu*k you’ na závěr, které nás všechny rozesmálo). V Berlíně to nebylo jiné. 🙂

Pak se na pódium vrátili Roger, Brian, Spike, Tyler a Neil a zazněly první tóny encore – ‘We Will Rock You’. Adam vstoupil na pódium ve svém královském stylu. A když v té zlaté pláštěnce, s korunou na hlavě, pokynul těm davům v publiku, věděli jsme, že tohle je prostě ten pravý a jedinečný nástupce a dědic trůnu, o tom žádná! WWRY i ‘We Are the Champions’ si všichni v hale parádně užili. Celá hala (včetně tribun) stála, lidi zpívali, tleskali nebo mávali rukama a mně to připomnělo závěr QAL koncertu v Praze – i tam to bylo takhle skvělé. Bohužel, všechno jednou skončí. Poslední tóny WATC, konfety, závěrečná děkovačka a byl konec.

Byla jsem z toho zážitku tak totálně mimo (v oblacích), že jsem šla k parkovišti jako ve snu a nebyla jsem málem schopna ani zaplatit parkovné (ještě že tam se mnou byla Ivka, která byla stejně nadšená jako já, ale přece jen víc při smyslech :D).

Všichni tři bez výjimky jsme se cestou domů shodli, že tohle byl naprosto dokonalý koncert, jeden z nej koncertů co jsme vůbec zažili. A jen co jsme vyjeli z parkoviště, našli jsme na Adamově IG video, ve kterém byl i on nadšený a děkoval berlínskému publiku za tu skvělou atmosféru v hale.

Cesta zpátky sice nebyla úplně bez komplikací, ale povedlo se nám všechno zvládnout a v pět ráno jsme vysadili Ivku na bohumínském nádraží, no a pak už jsme to měli domů jen kousek. Pravda, čekalo mě jen pár hodin spánku (asi tři), a pak náročný den až do jedenácti do večera, ale nevadilo mi to. Za tenhle zážitek to prostě stálo!

Naše fanclubová vlajka je právě teď na cestě k Ivce, aby ji mohla vzít do Londýna, kam vyráží spolu s Lenkou a Šárkou na QAL koncerty do O2 a Wembley. Tak šťastnou cestu děvčata a nezapomeňte na společné foto! 🙂

 

*shimoli*

317 Comments