ZPĚT
DCifBJgVwAAWmeH
06/27/17

The Man Who Would Be Queen

Muž, který by mohl být Queen

 

O Adamu Lambertovi s vizáží rockové hvězdy a hlasem, který kombinuje ikonické vrčení s vibrátem, ze kterého padá čelist, můžeme s jistotou říct jediné – určitě Vás rozhýbe.

(Překlad článku z časopisu Pride Life )

 

Kdybyste se poohlíželi po někom, kdo by mohl jít ve starých stopách Freddieho Mercuryho, nemohli byste najít lepšího kandidáta, než je Adam Lambert. Pětatřicátník ze San Diega v Kalifornii se prvně stal populárním téměř před dekádou, když dělal konkurz Amerického Idolu. Od té doby tento hrdý gay zpěvák vydal tři dlouhohrající alba, živák a pár EP, objevil se v tuctu televizních show včetně Glee a  předělávky The Rocky Horror Picture Show na Tv Fox. A letos v létě se znovu vydá na cestu jako frontman jedné z nejikoničtějších kapel všech dob – Queen.

Zastihli jsme ho při přípravě na nadcházející turné.

– Gratuluji k takovému prodeji lístků. Show se všude vyprodává a přidávají se data. To musí být dobrý pocit.

Díky, fakt jsem natěšený, že se zase budu připravovat – abych se vrátil zase do formy, víte? Ta show je náročná, takže bude psina se vrátit ke své výdrži. Dělal jsem to už mnohokrát, jenže jsem jeden z těch, kteří se orientují na cíl a na projekt – fakt potřebuju mít něco takového před sebou, abych se pohnul dopředu.

– Kdy začínají zkoušky?

V červnu. Upřímně, nepotřebujeme moc zkoušet. Všechny ty písně známe. Už to děláme s přestávkami pět let, takže se to ve skutečnosti redukuje na technické zkoušky, abychom se ujistili, že všechny části do sebe zapadají. Světla, zvuk, pódium, všechno tohle zařízení. To je ve skutečnosti v tomhle mnohem komplexnější než vlastní muzika.

– Jak moc se bude tahle show odlišovat od předchozího turné?

Na to se musíme hodně soustředit, protože se moc těšíme na to, že předěláme seznam písniček, pořadí, ve kterém určité písně hrajeme, a aranžmá těch písní. Pravděpodobně sáhneme taky do písní, které jsme spolu v minulosti nedělali. Jinou klasiku z katalogu Queen. A taky dáme všemu odlišný vizuální rámec. Přijdeme s nějakými novými nápady a pódiem, seznam písní byl předělán, takže to v podstatě bude nové.

– Jaké je typické publikum, když hrajete tyhle masivní show?

Úžasné. Skutečně je. Myslím tím, že mluvíme o lidech v publiku, kteří jsou fanoušky od chvíle, kdy kapela vznikla. Takže jde o lidi, kteří měli Queen po mnoho let jako součást svých životů. A je tolik obrovských písní, které si lidi spojují s důležitými obdobími jejich života nebo dobrými vzpomínkami z minulosti. Takže v těch show hraje velkou roli nostalgie, do čehož je úžasné vstoupit.

– Vidíš hodně opakujících se tváří?

Ano, určitě jsou nějací skalní fanoušci. Vidím povědomé tváře věčně. Dělá mi to radost. Snažím se o spoustu očního kontaktu s publikem – svým způsobem to udržuje svěžest. A s těmi skalními je to jako bys je znal: „Hej, rád tě zase vidím!“

– Zpíváš rád nějakou oblíbenou píseň?

Nemyslím si, že bych mohl vybrat nějakou oblíbenou. To, co je na Queen nejskvělejší, je, že jejich katalog je tak různorodý. Víš, oni skutečně prozkoumávali ve svých písních různé žánry. Takže to prostě záleží na tom, jak se cítím: co chci vyjádřit, víš? Když chceš být agresivní a tvrdý, jsou na to písničky. Jsou písně na to, když chceš být praštěný a výstřední.  A jsou písně s hlubokým emocionálním dramatem. Myslím tím, že skutečně proběhli kompletním rozsahem emocí, takže by bylo nemožné vybrat nějakou oblíbenou.

– Jaké je v tomto směru tvoje spojení s Freddiem, když ses pečlivě učil jeho písně stále dokola?

Bylo by nabubřelé tvrdit, že mám pocit, že ho znám. Ale víc a víc vnímám, že bych ho chtěl znát. Stále se o něm dozvídám víc a celou dobu o něm slýchám od Briana s Rogerem nové příběhy. Myslím, že nejsilnější spojení, které k němu mám, je to, že se dívám na písně, které napsal, a snažím se ponořit do jejich emocionálních podtextů – jako třeba co chtěl, aby publikum z těch písní cítilo? Čím si procházel? Je to jako být na posvátné půdě, zpívat na pódiu ty písně, co napsal, a snažit se tomu dostát.

– Mimo práce s Queen taky na sociálních médiích naznačuješ, že pracuješ na svém albu. Dokonce jsi nedávno poslal fotku z nahrávání s Nilem Rodgersem. Jak ten projekt pokračuje?

Při přechodu ze světa popu jsem koketoval s EDM (elektronická taneční hudba). Zkoušel jsem rock, pracoval jsem se všemi těmi rozdílnými žánry – a pak jsem se díval na kapely typu Queen. Nezůstali uzavřeni ve škatulce jednoho zvuku. Myslím si, že to je opravdu omezující. Takže když tohle říkám, jsem opravdu nadšený z toho, na čem dělám. Cítím se opravdu jak nabitý a využívám této chvíle k tomu, abych se pokoušel znít lehce jinak, než jak jsem zněl předtím. A je to zábava, protože jakoby oťukávám to, co mi přijde přirozené, a nacházím nové – ale i to, co tu bylo celou dobu, pokud to dává smysl.

– Dává, zcela. Má ten projekt nějaký časový rámec?

Upřímně, nemám ponětí. Může to být po turné stejně jako před ním. Až to bude v pořádku, tak tu muziku vypustím. Takže bez ohledu na to, co to znamená, takhle to chci. Je velmi jednoduché přistupovat k hudebnímu průmyslu jako k byznysu a dělat: „Víte, chci vytvořit něco, co se bude líbit spoustě lidí.“ A někdy to uvádí pop music a je v tom nějaká hodnota. Snažíte se oslovit co nejvíce lidí, jak jen to je možné. Ale na druhé straně vah je také vaše autenticita a tvorba něčeho, co naplní štěstím vás. A já mám pocit, že tam se právě nacházím teď já. Především se to snažím dělat pro sebe. A doufejme, protože v tom bude něco opravdového a skutečného, že se na to lidé napojí.

– Kromě hudby také trávíš hodně času s tiskem a na sociálních médiích povídáním o politice a záležitostech LGBT. Očividně žijeme v bláznivých časech. Jaký máš pocit z toho, kde se právě nachází země?

Upřímně, je to zas*aná noční můra. Mám na mysli, že zcela dobře nechápu, proč Trumpova administrativa vynakládá čas na to, aby nás stáhla v mnoha záležitostech zpátky, namísto toho, aby nás posunula k něčemu lepšímu. Mám pocit, že je to mrhání energií a poškozuje to základní lidská práva. Vezměte si záchodová práva translidí. Mně prostě nedochází, proč je popírat. Prostě to nedává smysl. Ke všem dětem by se mělo přistupovat rovnoprávně a s respektem. A abychom vytvořili pro děti bezpečné místo, jsou věci, kterých bychom se měli vyvarovat.  Jestliže se dítě identifikuje jako trans, snažme se jim usnadnit jejich situaci, jak jen to je možné. Proč jim to ztěžovat? Je to strašné. Je to týrání. A něco podobného se děje dospělým, kteří jsou ve stejné situaci. Jestliže se někdo identifikuje jako určité pohlaví, proč ho nutit chodit na záchody opačného pohlaví? To jen vytváří nepříjemné situace pro všechny. Podle mne to vychází ze strachu z neznámého.

– Jakým směrem myslíš, že se to bude vyvíjet?

Já konec konců pořád doufám v (lepší) budoucnost. Právě teď se potýkáme s množstvím negativismu – je to velmi napjaté klima. Ale doufám, že během dalších 4 let se vyvine společnost opačným směrem a nedopustí, aby se tohle stalo znovu. Doufám, že lidé vidí, že spolu z toho můžeme jen těžit, že jsme schopni změny, že se můžeme vyhnout tomu, aby úzkoprsá a zpátečnická individua mohla kdy vést tuto zemi. Musíme se jen probudit a zajistit, aby se to znovu nestalo.

– Kdysi jsi v jednom interview řekl, že se považuješ za muže post-gay éry pracujícího v před-gay průmyslu. Pořád se tam cítíš?

Víš, viděl jsem za posledních let mnoho vývoje. Ale pak zase se to vše váže k politické a sociální situaci, ve které se nyní nacházíme. Když byl zvolen do úřadu Obama, jeho poselství bylo pozitivní a plné naděje, směřovalo kupředu a otevíralo lidskou mysl, vedlo k pokroku. Všechno to tvořilo řetězovou reakci. Takže ano, mám pocit, že být gay a v hudebním průmyslu je pro mne nesnadná bitva. A nyní nechci ztratit pokrok, kterého jsme dosáhli.  Teď víc než jindy mám pocit, že bych se měl zapřít podpatky, abych zdůraznil, kdo skutečně jsem, stoprocentně, bez jakýchkoliv omluv, bez jakéhokoliv vysvětlování – aniž bych hrál na jistotu.

– Amerika tě prvně poznala z Amerického Idolu. Ale loni jsi uzavřel kruh a stal ses porotcem Australského X-Factoru, a tvůj soutěžící tu show vyhrál. Jaká to byla zkušenost?

Fakt jsem to miloval. A musím říct, že jsem svým způsobem měl pocit, že vyhraju. Víš, jako dítě, jsem byl v dětské divadelní skupině – velké skupině okolo dvou set dětí. A jak jsem stárnul, stal se ze mne uvnitř té skupiny učící se režisér. Brával jsem si mladší děti a ukazoval jim taneční čísla a rozebíral pro ně hudbu a pomáhal jim s jejich scénou – tyhle věci. Být mentorem v X-Factoru mi připomnělo tu radost, kterou mi to přinášelo. Bylo to, jako bych byl znovu teenager.

– Ať jsi na pódiu s Queen anebo sám za sebe, tvé oblečení je vždycky dokonalé. Jak důležitý je ve tvém životě dobrý styl?

Vždycky jsem se rád vyfešákoval. (Smích) To je základ. Myslím tím, že jako dítě jsem měl krabici oblečení, kterou mí rodiče uchovávali v podkroví, a byla na Halloween. Až na to, že jakmile jsem zjistil, jak vylézt po žebříku a snést tu krabici dolů, převlékal jsem se, kdykoliv jsem chtěl. Takže jsem si už tehdy hrál s máminým make-upem a tátovými obleky. Takže kromě mého rozpočtu se vlastně nic nezměnilo. (smích) Mám oblečení rád a vždycky mne to táhlo trochu bokem, víš, k věcem, které jsou trochu přehnané.

– To děláš dobře.

Díky. Určitě se módy nebojím. Myslím, že moje vizáž a to, k čemu tíhnu, se v čase vyvíjelo. Když jsem se prvně objevil na scéně, vycházel jsem z teatrální posedlosti glam-rockové scény, všechno jsem chtěl vnímat jako kostým. Pořád to mám všechno rád, ale teď se dívám, co je na přehlídkových molech, na trendy, snažím se sledovat, co dělají designéři, a vidět, co odpovídá mým preferencím. Mnohokrát jsem se díval zpětně na obrázek a říkal si: Co jsem si to proboha myslel? Vypadal jsem jako blázen. Ale co – šel jsem si za tím a nehodlám žít ve výčitkách. No co. (Smích)

 

Na poprvé

Adam se ohlíží na

… svou první Pride

Bylo to před 12 lety, když jsem se prvně přestěhoval do Hollywoodu. Vystupovaly některé popové hvězdy – upřímně nepamatuju si kdo – ale já byl prostě unesen všemi (lidmi) v ulicích. Byla to skvělá ukázka komunity.

… první album, které si koupil

Mám dvě ze stejného výletu – Wilson Phillips a Emotions od Marii Carey.

… svoje první auto

Byla to bílá dodávka Volvo – bylo z roku 1987, myslím, a mělo béžový vinylový interiér. (Smích)

… prvně, kdy pocítil úspěch

Když jsem byl přijat do souboru národního turné Wicked. Byl to pro mne velký krok. A pak byl obří Idol, samozřejmě. A pak můj skutečný milník po Idolu bylo vydání alba –  a nejen, že z něj byl hitový single, ale také nominace na Grammy. A pak záležitost s Queen. Mám na mysli, že to jsou pravděpodobně prubířské kameny mojí dosavadní kariéry – takže to je dobré!

Když jsem sledoval Waynův Svět. Prostě si pamatuju, jak jsem poprvé uslyšel Bohemian Rhapsody a říkal si – co je to? (Smích) Změnilo mi to život.

 

Adam v kostce:

Nalaďte se na svého vnitřního Glamberta a pusťte si nebo nahrajte tenhle playlist některých jeho nejlepších sólovek:

  • Whataya Want from Me
  • Ghost Town
  • Aftremath (Billboard remix)
  • Another Lonely Night
  • For Your Entertainment
  • Ring of Fire (Glam Nation live)
  • If I Had You
  • Mad World
  • Better Than I Know Myself
  • Whatever Happened to Saturday Night? (Hot Patootie Bless my Soul)

 

 

Pro víc informací o Queen a nadcházejícím turné navštivte queenonline.com. Pro přehled o Adamovi ho sledujte na Twitteru na @adamlambert anebo prostřednictvím jeho stránek adamofficial.com.

Nadcházející turné Queen má do konce roku 2017 více než 50 zastávek po celé zeměkouli.

 

Překlad: @DrakulkaCZ

NAPIŠ KOMENTÁŘ

  • Jitka Velíková

    Děkuji Drákulce a všem, co se na tom podílí 😘👏👏

    • Lis

      Dík za komentář Jituš. 😚