Adam Lambert o turné s Queen, budoucnosti popkultury a gay kultury

Adam Lambert vyráží na cesty – znovu. Na Grammy nominovaný zpěvák a skladatel písní pojede tohle léto turné jako frontman kapely Queen spolu s žijícími členy Rogerem Taylorem a Brianem Mayem. Už je to dlouho, co se prvně Adam Lambert ocitl na jednom pódiu s kapelou, se kterou od té doby vystoupil před různě velkým publikem, když se objevili na Americkém Idolu v roce 2009. Ale tohle severoamerické turné může být zatím jejich nejambicióznějším. Pro Lamberta tahle příležitost není o tom, aby se pokoušel nahradit Freddieho Mercuryho: „Já ho nechci nahradit!“ Lambert tvrdí: „Je to hlavně oslava odkazu kapely. Jsem fanoušek, který dostal tuhle úžasnou šanci zpívat tu muziku – navrátit písničky zpět do života.“ Lambert hovořil s Time o vzájemných interakcích se skupinou Queen, o zvuku své nové hudby a co se změnilo pro gay umělce. TIME: Byla mezi tebou a ostatními kluky z Queen okamžitá chemie? AL: Bylo zřejmé, že jsme to všichni tři vnímali přirozeně. Líbilo se jim, co jsem hudebně dělal. Prostě jsem cítil napojení. A pak už se to nabalovalo jako sněhová koule. Po vystoupení v Americkém Idolu řekli: „Hele, máme zájem něco udělat.“ A já řekl: „Jo, já taky, ale vydržte chvilku – nechte mne udělat album.“ A pak už se děly věci jedna za druhou. TIME: Jaké demografické skupiny jsou na těchto show – jsou to hlavně věrní fanoušci Queen anebo tvoji fandové? AL: Nevím, zda bych byl schopen z nich vytvořit koláčový graf, ale když se podívám do publika, rozpoznám fanoušky, které jsem viděl na svých koncertech. Pak vidím hodně taťků – lidí dost starých na to, aby to mohli být moji rodiče. Podle toho, kde jsme, přichází i spousta mladých lidí. Nejprve jsem nevěděl, jak mne přijme tvrdé jádro fanoušků Queen. Nahánělo to strach. Tohle je posvátná půda. Ale jakmile jsme začali, bylo přijetí vřelé. Za ty roky je to čím dál snazší. TIME: Jaký je rozdíl mezi turné s Queen a turné s vlastní muzikou? AL: Dost písniček v setlistu je absolutně ulítlých – přemrštěných. Jelikož posluchači ty písně už milují, vím, že je mohu posunout až tam, kam chci já. To osvobozuje nejvíc.  Ať se stane při sledování umělce cokoliv, zajímá mne, jestli je to rozesmálo. Kde je to v hudbě? V 70. a 80.letech toho bylo hodně. Bylo to přemrštěné. Nebrali sami sebe tak vážně. TIME: Je dnes snazší být mužskou popovou hvězdou? Vypadá to, že je jich v hitparádách určitě víc, než jich bývalo. AL: V tuhle chvíli je úspěšná spousta velkých mužských popových umělců, podle mne se musíte trefit do jistého typu chování. Je to velmi jednolité, mnoho z nich se chová, mluví a obléká stejně. Myslím, že ideou je: „Mohl bych být váš nejlepší kamarád anebo někdo, s kým byste se chtěli vyspat?“ Takové dva typy. TIME: A jak si ty myslíš, že zapadáš do současné mapy popu? AL: To je to nejtěžší na tom, být v současnosti v šoubyznysu, jelikož Idol, ve kterém to začalo, byl před sedmi lety. Jste známý – to je dobré. Udělal jste si fanouškovskou základnu. Ale někdy je těžké prodat něco, co lidem mění mínění nebo co je novou fází vaší kariéry. Ale lidé rádi objevují. Když si zamilují novou píseň stylem: „Nevím, kdo to je, ale ta píseň je síla.“ Nevím, kolik lidí dneska zajímá talent – myslím, že je to prostě o pocitech. TIME: To zní, jako by zvuk moderní hudby směřoval víc k organickým zvukům a teď tu máme další EDM (elektronická taneční hudba) bublinu. AL:  Veškeré tempo zpomalilo. Vždycky to bude festivalové publikum – a jsem si jist, že pro děcka je to součástí – které chce jít na festival a vzít si drogy. Ale mnohem důležitější nežli drogy - pro některé lidi - je být součástí toho komunitního prostředí sledujícího muziku. Je to něco, co zažíváme jako dav, čehož dnes moc není, protože je každý za telefonem. Všichni jsou tak odděleni navzájem, protože jsou pořád na svém zařízení. Takže v živém představení je jakási síla, kterou nikde jinde nezakusíte. TIME: Byl jsi prvním zcela otevřeně se hlásícím gay umělcem, který měl album na vrcholu hitparády, což je významný milník. Jak se měnily podmínky pro LGBT umělce? AL: Svého času mne v hudebním průmyslu to, že jsem gay, v mžiku porazilo. Dělalo mi to binec v hlavě. Byl jsem kvůli tomu nejistý. Nevím, do jaké míry skutečně gay komunita podporuje své lidi – bylo by hezké, kdybychom se vzájemně podpořili trochu víc. Jsme to my, kteří si promítáme naše pohrdání sami sebou – ale je to zajímavé, protože je to i generační. Přijde mi, jako kdyby děti, které teď dospívají, měly větší naděje. Podívejte se na všechny ty věci ohledně posunu pohlavních stereotypů, které se právě teď konzervují. Děti vyrůstající právě teď méně tíhnou k stereotypním pohlavním rolím. Je to psina, protože koukám na kluky s lakem na nehty a třpytkami a říkám si: „Myslíte si, že je to nové? Tohle už dělám roky.“ TIME: Co byla největší výzva, které jsi čelil? Když jsem dělal konkurz do Idolu, byl jsem dost v pohodě ohledně toho, kdo a co jsem. Nestyděl jsem se. Po Idolu byly chvíle, kdy jsem se styděl za svou identitu, protože jsem k tomu byl nucen, nepřímo – průmyslem, jehož součástí jsem byl, tím, že jsem byl veřejnou osobou, tím, že mne posuzovaly skupiny lidí, se kterými jsem se nikdy předtím nesetkal. Já se potuloval s umělci a divnýma děckama a najednou „Puťka domácí“ hodnotila, co nosím a s kým se líbám. Proto nahrávací průmysl a rádia reagují jako: „Možná to není hlavní proud. Z tohohle nebudeme mít kvůli těmhle hospodyňkám žádné peníze.“ Tak mi to vymylo mozek, až jsem měl skutečně moment, kdy jsem si říkal: „Mám to vůbec dělat? Jsem šťastný? Stojí mi to za to?“ Málem se to vrátilo až k tomu, když jsem stával na jevišti před publikem a jednal: „Tohle se ode mne očekává, že udělám.“ Bylo dost toho, s čím jsem bojoval. TIME: Pracuješ na dalším sólovém albu – jaký zvuk má to, na čem děláš? AL: Chci zkusit zase trochu něco jiného, než jsem dělal předtím. Je to mnohem bluesovější a zemitější. Chci se vrátit k živým nástrojům – jako je kytara a basa. Chci si to víc udělat pro sebe. Pokud se to bude lidem líbit, tak paráda.   Překlad: DrakulkaCZ   Zdroj: http://time.com/4657465/adam-lambert-interview/?utm_source=dlvr.it&utm_medium=twitter
  • Jitka Velíková

    Moc děkuji Drákulce za překlad 😉😘👏