Co by dělal Freddie? Adam Lambert na téma zpěváka Queen a umírnění
Překlad @DrakulkaCZ
Až se mne zeptají, zda si pamatuji, kde jsem byl, když se ke mně dostala zpráva o smrti Davida Bowieho, řeknu, že jsem seděl za stolem, díval jsem se na bouřkový fialový západ slunce rozeklaný duhou, když mi tu zprávu sdělil po telefonu z Osaky Adam Lambert .
Zrovna jsem se ptal Lamberta zda vůbec může být hlavní zpěvák kapely „příliš teatrální“. To se vztahovalo k obavám hlavních porotců Amerického Idolu – Simona Cowella, Pauly Abdul, Randyho Jacksona a Kary DioGuardi – kteří se tehdy při konkurzu v roce 2009 strachovali, že je díky svému divadelnímu zázemí příliš přemrštěný.
„Moje oblíbené pop star vždycky byly teatrální,“ odpověděl Lambert. „Michael Jackson, Madonna, Freddie Mercury a – bůh mu žehnej – David Bowie, který právě zesnul…“
Pardon, cože?
“Je to neuvěřitelné,“ řekl. „Všichni moji přátelé mi o tom posílají zprávu. Právě se to stalo.“
Doslova jakmile jsme domluvili, Lambert naskočil na Twitter a psal: „Miluju, jak Bowie pokoušel vnímání lidí ohledně žánrových stereotypů a jak skutečně nikam nezapadal. Tolik předběhl svoji dobu.“
Pro Lamberta je to osobní. Byl propagován na trhu jako jeden z druhé generace glam rockerů, dokonce pojmenoval svoje turné v roce 2010 Glam Nation. Také se k němu dostal téměř na dosah: Lambert byl frontmanem Queen na jejich světovém turné v roce 2014; Bowie nahrával Under Pressure s přítelem Freddiem Mercurym.
Přesto je Lambertovo zázemí jednou z farem hudebního průmyslu, která dělá ze snahy o individualitu tažení proti odlišnostem. Vylíhnul se v osmé sezóně Amerického Idolu a jeho debutové album bylo našlapané hormony pro spotřebitele, obřím výběrem skladatelů písní, producentů a studiových hudebníků, kteří se všichni „činili“ – jak říká Lambert – kvůli těsnému termínu.
Cožpak tedy není velmi milou pop hvězdou ze šablony, hvězdou, kterou kulturní komentátoři zmiňují v smutečních řečech v souvislosti s Bowieho úmrtím?
„Šel jsem do té soutěže, abych měl šanci se stát původním umělcem,“ říká Lambert. Na konkurzu troufale zpíval Bohemian Rhapsody od Queen. Potom se k němu a dalšímu účastníku ve finále připojili Brian May a Roger Taylor z Queen, aby předvedli píseň We are the champions. To zpečetilo jeho ocenění kapelou a vedlo k tomu, že pozvali Lamberta na post frontmana Queen na světové turné, aby kráčel ve stopách Freddieho Mercuryho.
„Tenhle kluk otřásl vším,“ řekl s – pro něj necharakteristickým – nadšením Simon Cowell časopisu TV Guide.“Hlava mu jede na plné obrátky.“
O sto milionů hlasů později skončil jako druhý, ale právě byl označen Forbesem jako jednička nejvýdělečnějších účastníků American Idol za rok 2015 s 10 miliony dolarů (*před zdaněním). Pokud vezmeme v úvahu, že absolvoval Idol před šesti lety, je to narůstající důkaz toho, že má sílu zůstat na scéně.
Loni si koupil svůj první dům v Hollywoodu a rozhlíží se po dalším místě – možná v New Yorku nebo Londýně – na nákup dalšího. Nemá ani málo ocenění. Obdržel mnoho cen a nominaci na Grammy. Jeho první Album For Your Entertainment bylo v Austrálii platinové, zatímco následující Trespassing ve 2012 dosáhlo prvního místa amerického žebříčku Billboard .
Letos v únoru je Lambert zpět v Austrálii se svým The Original High turné. Tohle třetí album má za téma vyhledávání adrenalinu, ale ubral na hlasové gymnastice – kdy už teď nemusí nic dokazovat. Vezměte si třeba singl Ghost Town, který je tu dvakrát platinový. Tohle dříve nazval „existenciálním tanečním gothickým divokým večírkem“ a zpívá tiše a naléhavě. „No… až na konec,“ říká Lambert s potlačovaným smíchem. “Pak to fakt pustím na plno. Ale konečně mi došlo, že když si odpustím ty bláznivé vysoké tóny a pustím je jen tu a tam, mají větší cenu.“
Jeho předchozí hity pro něj napsaly milovnice teatrálnosti Lady Gaga anebo Pink. Tentokrát si postavil základnu na Švédské hudební mafii: Maxovi Martinovi a Shellbackovi a mladých kandidátech pod názvem The Wolf Cousins (Vlčí bratranci). Nebyl to nápaditý tah, ale alespoň si užil luxusu dvou měsíců skládání ve Stockholmu, což je u umělců chycených jednou nohou v kolotoči slávy neslýchané. „Ty písně vycházejí ze skutečných rozhovorů a příběhů“, říká. „Musejí mne znát. To je ohromné.“
Australské koncerty budou mít jinou energii než jeho poslední návštěva s Queen. Pro začátek v nich bude méně pobíhání po pódiu. „Nevystupuji v obřích arénách, jako to bylo s Queen, takže se nebudu přesouvat na velké vzdálenosti,“ směje se, „ačkoliv tam určitě mám nějaké bombastické chvíle. Přezpívávám tam Queen – bacha prozrazuju.“
Lambert si užívá, když vidí bělmo očí v publiku, a pobral všechny známé triky jak udělat, aby se každý jedinec cítil výjimečně. „Můžu říct, že mám od přírody jistý druh síly,“ říká, „a zjistil jsem, že vystupování na pódiu je její nejlepší ventilací. V jistém smyslu se cítím lépe na jevišti než při společenských situacích. Možná je to sebestředné a narcistické, ale možná mám trochu z obojího.“
To je dost nepravděpodobné. Jeho fanoušci – známí jako „Glamberts“ – jsou naladěni na jeho odzbrojující osobnost a poskytují dárková balení jeho CD – která nazývají Touch of Sparkle (Dotek jiskření) – pacientům s rakovinou, stejně jako vybírají stovky tisíc dolarů na charitu: Vodu v jeho jménu. Ta šlechetnost vzkvétá i na sociálních médiích, kde Lambert pravidelně vyzdvihuje další skórující umělce jako třeba našeho vlastního (australského) Conrada Sewella. „Rád studuji pop kulturu a dívám se, co dělají moji současníci,“ říká,“jako, co inspiruje mé oblíbené umělce a na co reagujeme jako společnost?“
Na druhé straně, čtení něčí recenze na sebe samého znamená, že není možné neporovnávat rychlost vývoje a nedávat si pozor na známky uvadání věkem. „Bavili jsme se o tom s mým týmem, ale také jsem pochopil, že když se na to příliš zaměřím, uteče mi podstata,“ říká. „Je důležité vyvíjet se, ale také musíš vědět, kdo jsi a kudy vede tvoje cesta.“
Za uplynulých šest let byly chvíle, kdy jsem se přistihl u toho, že: „Ou, možná to beru moc vážně,“ a zrevidoval jsem to. Ale jsem zdravě sebevědomý člověk. Jsem sebekritický. To jsou pro mou práci dobré vlastnosti. Víte, není to přece operace mozku, že ne? Je to ku*va zábavné povolání. Jestliže se u toho nebavím, nedělám tu práci dobře. Něco bude v mém vystoupení chybět a prokazuji tím svým posluchačům medvědí službu.“
Aby udělal The Original High, nejdříve musel Lambert opustit vydavatelství, které po něm skočilo po Idolu. RCA/Sony plánovalo album cover-verzí tzv. nové vlny, které by bylo OK, jak říká, kdyby to bylo předloženo jako jedna z možností – ale ne jediná. S poukázáním na jejich nedostatek představivosti šel za tím, v co věří, a brzy byl draftován Warnery.
„Částí mé narůstající nespokojenosti jako interpreta – v mých dvacátých létech – bylo to, že jsem se bál podstoupit jisté riziko,“ říká. „Bál jsem se toho „co kdyby“ a chyb. V určitém bodě – okolo 27 let – jsem prozřel, když jsem si uvědomil, že bát se je vlastně stejné jako držet se zpátky. Hodně jsem zpytoval duši, četl jsem motivační knihy, jezdil na festivaly, zkoušel nové věci… Otevřely se mi oči.“
Queen určitě nechtěli, aby se Lambert držel zpátky: zatímco z vedlejší koleje sledovali jeho rozvíjející se sólovou kariéru, odložili plány na tvorbu alba. Brian May dokonce přispěl svou kytarou na jedné nahrávce na The Original High. „Bylo by pro nás tak špatné prostě ho uzmout a nenechat ho dělat cokoliv jiného,“ řekl May serveru Gigwise s tím, že označil Lamberta jako „dar od boha“ (Gift from God).
Pro jednu z nejuznávanějších kapel to byla vysoká hra povolat si účastníka Idolu. Když bylo prvně oznámeno turné Queen 2014, Lambert se nechal slyšet: „Jestliže je někde někdo, kdo má opravdu silný pocit, že tohle nejsou ti samí Queen, ať nechodí.“ A dodal: „Ale pokud nepřijdete, přijdete o ďábelskou show.“
Turné nakonec dosáhlo 66ti show a Lambert se k nim přidá znovu za několik měsíců na bleskovku po festivalech. Vychutnal si příležitost rozplétat význam Mercuryho hitovek. „Chtěl jsem pochopit, čím si Freddie procházel a co chtěl, aby posluchači cítili?“ říká. „Jedna z věcí, která by mne opravdu zajímala, je, kdyby byl Freddie v dnešním světě, jaký by byl jeho osobní život? Jak by se identifikoval dnes? Určitým způsobem se snažím přinést to poselství, které vložil do svých písní, dnešním posluchačům, v době, kdy už chápeme tyhle záležitosti víc.“
Jestliže pod pojmem „záležitosti“ odkazuje Lambert na sexualitu, je to téma, do kterého může být zahrnut také. Ne, že by se kdy pokoušel skrývat skutečnost, že je gay, ale protože v minulosti cítil potřebu vyjádřit fanouškům na Twitteru zklamání: „Nebudu definován nebo postihován za svou orientaci… Není to postižení.“ Uznáním byla skutečnost, že Trespassing se stalo prvním albem umělce otevřeně se hlásícího k homosexualitě, které debutovalo na prvním místě albového žebříčku Billboard 200.
Na základě této skutečnosti se před Lambertovo silvestrovským vystoupením v Singapuru udál pokus toto vystoupení zarazit formou petice, která si stěžovala, že nežije v souladu se singapurskými hodnotami.
„Byla to snaha jistých skupin vyznávajících konzervativní morálku, šlo jim o to, co si mysleli, že budu dělat na pódiu, a zakládalo se to asi na věcech, které jsem dělal před šesti lety,“ říká odkazujíc na choreografii Amerických hudebních cen, kde políbil muže a simuloval na pódiu orální sex. (Zdá se, že lidem nevadilo, když s něčím podobným přišla Madonna a Britney.) Lambertův koncert se konal, ale pobouření vyvolal jeden sarkastický titulek: „Po sledování Lambertovo vystoupení na Celebrate 2016 Countdown Show (Oslavě odpočítávání roku 2016) se celý Singapur změnil v gaye.“
„To bylo k popukání,“ říká teď Lambert. „To bylo k pro-pukání.“
Je to (právě) tahle nebojácnost srazit hřebínek kontroverznosti, která staví Lamberta do skvělé pozice spolu s jeho neochabující přívětivostí. Není Bowie. Nikdo není. Ale jako Gaga nebo Miley je rošťáckým výtvorem průmyslu, rošťákem, který se naučil, jak si ohnout systém. Není pochyb o tom, že jeho další tah bude zcela neočekávaný.
Adam Lambert koncertuje v Palais Theatre v Melbourne 25. a 26. ledna a v Enmore Theatre 30. a 31. ledna.
Pomsta šprtů
Existuje dlouhá tradice muzikálových a divadelních škol chrlících budoucí pop star
Lambert se chystá ječet „Hot patootie bless my soul“ pro produkci The Rocky Horror Picture Show, která bude vysílána stanicí Fox ke konci roku 2016. Přebírá roli Eddieho, kterého hrál původně Meat Loaf, zatímco Laverne Cox – herečka z Orange is a new black – bude hrát Dr.Frank-N-Furtera.
To znamená pro Lamberta návrat k Fox, kde zářil jako host v Glee. Když členka obsazení Lea Michele uspěla s tím, že dostal epizodní roli, řekla MTV: „Mám pocit, jako bych vyrážela na cvičení do tělocvičny s nejlepším trenérem na světě.“
Pro Lamberta, který stíhá (navštívit) show na Broadwayi mezi svými koncerty turné, je to sen. Jeho matka ho zapsala jako dítě do divadelního kroužku ve snaze omezit jeho hyperaktivitu. „Bylo to hodně soustředěné na disciplínu, jelikož ten kluk, co to vedl, byl původně učitel,“ říká Lambert. „Soustředit se na to, za čím jdeme, spolu s aspektem soutěživosti, to se v hudebním byznysu hodí. V současnosti je požadovaná pracovní morálka šílená, pokud chcete být dnes v populární hudbě.“
Lambert byl jako dítě ukecaný, ale pro Martina Kempa ze Spandau Balletu, kterého dotlačila matka do Londýnského divadla mladých Sylvie Youg-ové (London´s Sylvia Young Theatre School) to byl zápas s jeho stydlivostí. Mezi účastníky divadla byla i Spice Girl Emma Bunton, All Saints anebo Rita Ora. Hodinu cesty odtud vyrůstaly v Britské škole múzických umění a technik (BRIT School for Performing Arts and Technology) Adele, Jessie J, Leona Lewis, The Kook, Rainey Milo a Leo the Lion.
Za mořem ve Státech (USA) se Beyonce zapsala na Střední školu múzických a vizuálních umění v Houstonu, zatímco Nicky Minaj navštěvovala LaGuardia střední školu hudby a umění a múzických umění (LaGuardia High School of Music and Art and Performing Arts) se snem stát se herečkou. Azealia Banks začala v New Yorském Fiorello H., LaGuardia střední škole Hudby a umění a múzických umění, a na druhé straně Brooklynu navštěvovala Mos Def Střední školu pro nadané a talentované Philippy Schuyler-ové (Philippa Schuyler Middle School for the Gifted and Talented), kterou – přiznejme si to – by měl rád v životopisu každý.