Život Adama Lamberta před Americkým Idolem
Na rozdíl od některých bizarních příběhů, ve kterých soutěžící Amerického Idolu tvrdí, že šli na konkurz jen tak z legrace nebo protože je k tomu někdo přesvědčil a/nebo že nikdy ve svém životě neměli hodiny zpěvu, je tam spousta takových, co měli před AI úspěšnou kariéru. Adam Lambert (8. sezóna) byl jedním z nich; měl částečný úspěch, pracoval na hodně místech, kde se živil zpěvem a měl dobrý trénink jak svého hlasu, tak i divadelní a udělal dokonce i nějaké nahrávky. Naneštěstí pro Adama a některé další soutěžící Idolu, kteří uspěli před ním, jako například Daughtry (5. sezóna), Joanna Pacitti (8. sezóna) a Crystal Bowersox (9. sezóna), to hlavní co jim chybělo byli fanoušci. Americký Idol vám tohle poskytne, pokud jste dost dobří nato, abyste se probojovali mezi prvních deset.
Rodiče Adama Lamberta, Eber a Leila Lambertovi říkají, že byl dítě, které bylo neustále v pohybu a které se pořád muselo něčím zaměstnávat. Adam sám o sobě říká, že byl “hypeaktivní” dítě, ale podle jeho rodičů to není pravda. Když se o tom bavili s doktorem, řekl jim, že Adam není hyperaktivní, ale “předčasně vyspělý”. Přinejmenším byl velmi “uvědomělý” malý chlapec. Aby zaměstnali jeho i jeho bratra, Eber a Leila je přihlásili do Meto Educational Theatre Network (MET2), kam chodili jednou týdně. Oba hoši snášeli ten dril, který často vháněly slzy do očí jejich matky docela dobře. Leila se snažila zapojit jak jen to šlo, ale nikdy nebyla typickou jevištní matkou. Ve svých 11 letech byl Adam zaujatý zpěvem a hraním tak silně, že měl učitele zpěvu a vystupoval v mnoha představeních, jako například Hello Dolly, Vamelot, Grease, The Music Man, Chess a Peter Pan.
Když začal chodit na střední školu, pokračoval ve své vášni pro divadlo a pěvecký sbor. Zpíval také se školní jazzovou skupinou a vystupoval na školních představeních. Zpíval na slavnostním ceremoniálu ke slavnostnímu vyřazení studentů při ukončení střední školy. Protože je po matce napůl žid, Adam byl vychovaný v tomto náboženství a také zpíval v hebrejštině na několika židovských obřadech. Jeho sexualita pro něj naštěstí nikdy nebyla problém. Jako někdo, kdo se otevřeně přiznal svým rodičům ke své orientaci a dostalo se mu od nich rodinné lásky, podpory a péče, Adam byl sebejistý a zapojil se do aktivit, které měl rád a do kterých byli naštěstí zahrnuti ti nejliberálnější lidé na světě. Ve světě inscenací, rychlých změn, zákulisní nahoty a kde věci dělané pro umění, vedou k nezaujatému světu, s otevřenou myslí a bez předsudků.
Po ukončení střední školy se přihlásil na Fullerton, vysokou školu v Kalifornii, ale vydržel tam jen 9 týdnů; z nichž většinou do školy nechodil. Rozhodl se, že vysoká škola “není pro něho” a jako devatenáctiletý získal práci nejmladšího hlavního zpěváka, jaký kdy byl zaměstnán na výletní lodi. Dostal roční smlouvu a odstěhoval se do Los Angeles. Jeho matka Leila se o něho bála a když viděla Adamův první byt, brečela. Byly v něm štěnice a okna měla prasklá skla. Ale došlo jí, že ho musí nechat aby šel za svým srdcem a svými sny. Často mu posílala poukázky na jídlo, aby nehladověl.
Plavba výletní lodí trvala 10 měsíců, kdy pracoval pro Anita Mann Productions. Pak zpíval v operetě v Orange County v Kalifornii a pokoušel se získat roli v muzikálu. Získal angažmá v Evropském turné “Hair/Vlasy” což považuje za definitivní zlom ve vnímání jeho sexuality, neboli okamžik, kdy byly rozptýleny jeho poslední pochybnosti. Putování s osazenstvem ‘Hair’ blo poučné a plné sexu, drog a rock and rollu.
Jeho životní styl byl stejný i v roce 2004, když vystupoval v kabaretní show Zodiac, jejíž autorkou byla Carmit Bachar z Pussycat Dolls, krátce byl i frontmanem pro undergroundovou skupinu Citizen Vein, kde působil s přáteli Steve Sidelnykem, Tommy Victorem a Monte Pittmanem. Vystupoval s Pasadena Playhouse a divadlem Under the Stars ve hře Brigadoon a 40 stupňů ve stínu (110 in the Shade). Myslel si, že by mohl prorazit, když vyhrál konkurz na roli Joshuy v divadelní hře The 10 Commandments,ve které měl hlavní roli známý herec Val Kilmer. Hra propadla, ale Adam byl jedním z mála členů souboru, kteří obdrželi pozitivní kritiky. Pak dostal roli Fiyera v první národní putovní produkci muzikálu Wicked v roce 2005 a od roku 2006 v této inscenaci hrál v Los Angeles, kde působil až do roku 2008.
Příští zastávka: konkurz na Americký Idol a účast v soutěži v roce 2009. Našel své oddané fanoušky, které nadchnul a zaujal a byl tématem diskusí skrz celou sezónu té soutěže. To, že skončil jako poražený finalista, bylo pro Adama Lamberta vítězstvím. Jeho sny se začaly uskutečňovat.
Kromě vší publicity, kterou získal z živých vystoupení před AI se nechal zaměstnat jako demo zpěvák a studiový hudebník. Vlastně, některé z nahrávek toho období se objevily na veřejnosti bez jeho svolení hned poté, co skončil na Americkém Idolu, což bylo nemilým překvapením. Žádný ze soutěžících nemůže mít zároveň nějakou aktivní pracovnní smlouvu v hudebním odvětví (Adam proto před svou účastí na konkurz pro AI ukončil své angažmá ve Wicked, čímž dost riskoval, protože kdyby v AI neuspěl, nemohl by se už vrátit zpátky, pozn. př.)
Hi Fi studio vydalo neoficiální album nazvané Take One hned po skončení Idolu v roce 2009 a donutilo Adama Lamberta vydat prohlášení: V roce 2005, když jsem se snažil uživit jako umělec, byl jsem zaměstnán jako studiový zpěvák, abych propůjčil můj hlas skladbám, které byly napsané někým jiným. Neměl jsem tenkrát peníze a tohle byla šance, jak si vydělat pár pětek, takže jsem skočil po té příležitosti, abych mohl nahrávat poprvé v profesionálním studiu. To co jsem dělal tenkrát nemá nic společného s hudbou, na které dělám ve studiu právě teď.
Naléhal na své tehdejší fanoušky, aby nepodporovali to album a nekupovali jej a hodně z nich poslechlo. Jakkoliv, ta touha slyšet jeho hlas v čemkoliv byla příliš silná pro spoustu fanoušků, nazývaných Glamberts a 48 000 kopií CD se prodalo. Od počáteční snahy prosadit se a získat fanoušky a možnost nahrávání desek k tomu okamžiku, kdy žádal své fanoušky aby si nekupovali neoficiální album vedla dlouhá a zajímavá cesta.
Ještě moje osobní poznámka na závěr:
Adam má “štěstí” na tahle podpásová alba a na to, že se na jeho talentu a úspěchu chce někdo přiživit. Těsně před vydáním jeho druhého alba Trespassing vyšlo bez jeho svolení album Beg For Mercy, na kterém se objevily písničky z jeho období účinkování v kapele Citizen Vein a kromě jiného to byl i jeho bývalý přítel a tehdejší hudební ředitel jeho skupiny Monte Pittman, který se zasadil o vydání toho alba. No a letos na jaře, tesně před zahájením QAL turné adamova bývalá nahrávací společnost RCA využila Adamovy popularity a vydala desku The Very Best of Adam Lambert s některými oblíbenými a dosud nevydanými písněmi z Amerického Idolu a s výběrem skladeb z jeho dvou oficiálních desek For Your Entertaiment a Trespassing. Pravda, zatímco k předchozím dvěma neoficiálně vydaným deskám (Take One a Beg For Mrcy) se Adam vyjádřil zcela zřetelně odmítavě a nepodporoval jejich prodej, u tohoto alba sice přiznal, že o jeho vydání nevěděl, ale zároveň se nikdy nahlas nevyjádřil, že si nepřeje, aby si je fanoušci kupovali. (No, nutno povědět, že RCA nemusela Adama žádat o svolení – ty nahrávky pořídil v době, kdy byl vázán k této společnosti smlouvou a tudíž všechno co v té době vzniklo je majetkem RCA a oni si s těmito skladbami mohou naložit jak se jim zlíbí). Adamova tisková mluvčí, když se jí fanoušci ptali, zda-li koupit to album nebo ne se vyjádřila ve smyslu, že pokud se jim ty písničky líbí a rádi by je měli ve své sbírce, ať si je klidně koupí. Pokud ne, nemusí si album kupovat jen proto, aby podpořili jeho prodej.
Video z divadelní hry The Ten Commanders
Zdroj: http://www.cliip.net/0257/adam-lambert-life-before-american-idol
