Na začátku se moderátor ptá Adama na písničku Outlaws of Love, jestli je ta písnička o něm, o jeho pocitech. Adam odpovídá, že je to o něm, o tom čím je, čím vždycky byl. Že s tímhle měl problém když byl mladší, hlavně jako teenager. Že jeho sexuální orientace byla tenkrát jeho tajemství. Ale kolem osmnácti, devatenácti to dal veřejně najevo. A v průběhu několika let už začal být víc v pohodě s touhle situací a když mu bylo kolem 22 – 23, tak si řekl “No, tak tohle je to, co jsem, proč ne. Žil jsem tenkrát v Los Angeles, mezi umělci a necítil jsem se diskriminovaný kvůli tomuhle. Jsem šťastlivec. A moje rodina to přijala velmi dobře. Takže tohle všechno byly velmi pozitivní zkušenosti co se týká odlišné sexuality.
Paradoxem je, po Idolu, když jsem se musel vypořádat s novu situací a vší tou slávou, mluvil jsem o tom celou dobu, pojmenoval jsem to, odpovídal na otázky. A je to zajímavý proces, protože část mně je šťastná, že to dělá, protože já s tím nemám problém. A já vím, že se o tomhle moc nemluví, obzvláště v hudebním světě, co se týká LGBT komunity. Takže jsem se cítil tak nějak privilegovaný, že jsem schopen odpovídat na otázky a zkusit změnit tu nevědomost a udělat nějaký pokrok. Ta horší stránka toho je, že to může velmi snadno zastínit ten universální význam o čem hudba ta je.
Na mém minulém albu to bylo jako:’Všichni to vědí, ale já o tom nemusím mluvit.‘ Ale tentokrát jsem se rozhodl že o tom budu mluvit. Protože je to něco o čem přemýšlím a co musím řešit (teď víc než kdy jindy) a je to něco co podle mně není moc vidět, že tam není moc písniček, které by byly o tomhle. Takže jsem cítil zodpovědnost zaměřit se na to a pojmenovat to.
V tomhle vlastně nemůžeš vyhrát. Je tady vždycky část veřejnosti, která tě bude považovat za ‚příliš moc gay‘ (‘on pořád mluví o tom, že je gay’). Zatímco v gay komunitě je to zase někdy: ‘OK, on není dost gay.’ ‘On je jen něco jako gay’ – což já nechápu co tím myslí. Takže si myslím že je čas mluvit o tom. Je to velmi citlivá věc právě teď.
A taky – není to věc, kterou mám vždycky pod kontrolou jak si lidi myslí. Může to být zrádné. Často když mám rozhovor, ptají se mně na spoustu různých věcí a máme rozsáhlou konverzaci. A když to interview vyjde, tak v titulku je něco jako otřepaný vtip o tom že jsem gay a je to jako by mně ta věta chtěla praštit. To je to co si tahle média chtějí vzít z toho, co jsem řekl v tom interview a udělat to zajímavým pro veřejnost. Takže, víš, prostě dělám co můžu.“